Zámek Vranov nad Dyjí

Zámku předcházela románská stavba z 11. století, kterou pozdější stavebníci změnili na hrad, využívající přirozených výhod výšinného terénu s meandrující řekou. Přestavbu pevnosti na barokní rezidenci zahájil hrabě Michal Jan II. z Althannu. Podle plánů architekta J. B. Fischera z Erlachu vznikl v letech 1687-1695 monumentální sál předků. Freskami jej vyzdobil J. M. Rottmayr.

Brzy poté byla vystavěna zámecká kaple Nejsvětější Trojice s podzemní althannskou hrobkou. Na výstavbě hlavní trojkřídlé zámecké budovy se od roku 1723 podílel A. E. Martinelli, zadavatelkou byla Marie A. Pignatelli, favoritka císaře Karla VI. Štuková a tapetová dekorace doplněná nástěnnými malbami, která zdobí interiéry prvního patra zámku, osciluje mezi pozdně barokním a klasicistním výtvarným názorem. Interiéry zámku dokumentují kulturu šlechtického bydlení konce 18. a celého 19. století. Sály doplňují ukázky z produkce místní keramické manufaktury.

Návštěvníkům vranovského zámku, kteří chtějí ještě pobýt ve zdejší krajině, lze doporučit pěší výlet k nepříliš vzdálenému Novému Hrádku, zříceniny středověkého hradu, zničeného Švédy roku 1645. 

Hrad Bítov

Předchůdcem středověkého hradu bylo dobře opevněné hradiště přemyslovských knížat, založené někdy v 11. století. Od roku 1222 vystupují již první úředníci hradského obvodu, který sahal až k Jihlavě.

Se stavbou hradního jádra se započalo asi po polovině 13. století a následně se k němu připojily hradby, které postupně nahradily původní valy. Po roce 1307 pokračoval Raimund z Lichtenburka v dalším rozšiřování hradu, který mohutněl úměrně tomu, jak se jeho potomci zúčastnili rozbrojů a válek konce 14. a tří čtvrtin 15. století. Dalšími dlouhodobými majiteli byli Jankovští z Vlašimi (1617 -1755) a rod vítěze nad pruským vojskem u Kolína - hrabata z Daunu (1755 - 1904).

Současná podoba bítovských interiérů pochází z poloviny 19. století, kdy probíhaly četné romantické úpravy. Stěny i stropy prvního patra hlavního paláce vyzdobil vídeňský malíř A. Schüller iluzivními malbami s bohatými architektonickými kompozicemi, které jsou v reálném prostoru doplněny nábytkem z 19. století. Ve druhém patře připomíná rozsáhlá kolekce vycpanin psů podivuhodnou oblibu těchto zvířat u barona Haase z Hasenfeldu. Rod Jankovských na sebe upomíná sbírkou zbraní, z nichž mnohé členové rodu opravdu používali.

Vranovská přehrada

Vranovská přehrada je především vyhlášenou rekreační oblastí (střediska Vranov nad Dyjí - Vranovská pláž, Lancovská zátoka, Chvalatice, Bítov - Kopaninky, Bítov - Horka, Chmelnice, Farářka, Podhradí nad Dyji). Tato údolní nádrž je jednou z nejteplejších přehrad v republice, a proto je často nazývána jako "Moravsky Jadran".

Přehrada je vyhledávána i milovníky "Petrova cechu" - rybáři. Nádrž je rybářským revírem DYJE č.15 a je velmi dobře zarybněna. Významné jsou především úlovky dravých ryb (štiky, úhoři, candáti a sumci). Začátkem 90.let zde byla ulovena největší ryba v republice - sumec 94 kg. Rybáři zaměření na lov ryb lososovitých (pstruh potoční, pstruh duhový, lipan podhorní) mohou využít revír DYJE č.14, který tvoří řeka Dyje pod hrází přehrady a zasahuje až do NP Podyjí. V současnosti je Vranovská přehrada využívána i jako zásobárna pitné vody. Rekreační funkce tím však nejsou významně omezeny.

Národní park PODYJÍ

Rozlohou nejmenší národní park na území České republiky. Je jedinečným přírodním celkem, který si, i diky poloze  v bývalem hraničním pásmu , zachoval  člověkem téměř nedotčenou přírodu . Předmětem ochrany je přirozený úsek hluboko zaklesnutého toku Dyje  mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem. Říční údolí o celkové délce asi 42 km je s výjimkou zde ležícího rakouského městečka Hardegg zcela neobydlené.

Celý národní park je protkán sítí turistických i cykloturistických tras, které navazují i na trasy na rakouské straně hranice. Uprostřed NP Podyjí je umístěn hraniční přechod pro pěší a cyklisty Čížov-Hardegg.